Magna Děti v tísni připravila pro děti žijící s virem HIV v Kambodži oslavu na počest světového dne boje proti AIDS. U dětských pacientů byly kromě občerstvení připraveny různé aktivity, při korých jsme se především zaměřili na edukaci o přenosu viru HIV a správném užívání ARV léků. Děti byly rozděleny do věkových skupin, ty nejstarší měly i sexuální výchovu. Na závěr místní divadlo Sovanna Phrum odehrálo loutkové hru s tématikou HIV / AIDS.

Ve světě je virem HIV infikováno 33,4 milionů lidí. Z toho 2,1 milionů tvoří děti.
Až 90 % nakažených žije v rozvojových zemích a téměř 70 % z nich v subsaharské Africe. Téměř 15 milionů lidí potřebuje dostat antivirovou léčbu (ARV), přístup k ní však má jen třetina z nich a jen 360.000 dětí!
 Ani ne polovina HIV pozitivních matek má přístup k programu PMTCT (Program na minimalizaci přenosu viru HIV z matky na dítě) přesto, že nejvíce případů nákazy dětí tvoří právě přenos z matky na dítě.

Konference AIDS 2010 je aktuálně nejsledovanější událostí zaměřenou na toto onemocnění v celosvětovém měřítku. Zúčastní se jí 25 000 lidí, včetně 2 500 novinářů z více než 100 zemí, s cílem zhodnotit dosavadní pruběh a aktuální stav epidemie AIDS, nejnovější vědecké poznatky a zkušenosti a v závěru stanovit směr dalšího společného postupu.

Ve Vietnamu každoročně roste počet nakažených virem HIV. Magna Děti v tísni se proto rozhodla zajistit ve Vietnamu zdravotní péči, která zabrání přenosu viru z HIV pozitivní matky na novorozence.

Magna Děti v tísni, obecně prospěšná společnost, zahajuje svou činnost v ČR a srdečne Vás zve na netradiční vernisáž fotografické výstavy Martina Bandžáka nazvané "Ztracené životy". Strhující fotky vznikly v letech 2002 až 2008 v Kambodži a zachycují každodenní zápas lidí o přežití, stejně jako traumata, se kterými se v Kambodži potýka v pořadí již třetí generace.

Už je to něco přes měsíc od doby, kdy Haiti zasáhlo ničivé zemětřesení o síle sedmi stupňů Richterovy stupnice (12. ledna 2010). Při vstupu do centra města Port-au-Prince budete mít pocit, jako by se vše odehrálo jen před několika minutami. Zničené, úplně zdevastované budovy, zdemolovaná auta. Prázdné ulice, prach a ruiny na místě, kde původně stálo fungující město...

Když jsem poprvé v televizních zprávách viděla tragédii na Haiti, moje první myšlenka byla, že kdyby se organizovala akce na pomoc zraněným šla bych ihned. Můj sen se splnil, oslovil mě kolega z práce, zda bych nešla s Magnou Děti v tísni. Souhlasila jsem okamžitě, bez jakéhokoliv rozmýšlení. Odlet za tři dny. Blížil se den odjezdu a já jsem si začala uvědomovat, do čeho jsem se to pustila. Můj první let letadlem a krajina, kterou jsem do té doby neznala. A najednou o ní psaly všechny noviny, časopisy, všude bylo Haiti na titulních stranách. Největší zemětřesení, největší chudoba, nejvíc mrtvých. Moje nadšení najednou pokleslo, když jsem si to začala uvědomovat. Moje sebevědomí opět stouplo, když jsem zjistila, že se tam profesionálně uplatním.

V roce 1817 se začalo z indického z Bengálska po celém světě šířit nové a děsivé onemocnění. Způsobovalo silné průjem a zvracení. Převážná část postižených zemřela na silnou dehydrataci, někdy dokonce během pár hodin. Do konce devatenáctého století zabilo toto onemocnění statisíce lidí v celé Asii, později iv Rusku, Evropě a Americe. Podobně jako u mnoha jiných onemocněních, dostalo pojmenování v řeckém jazyce ... cholera (slovo znamená průjem).

Už je to měsíc od doby, kdy Haiti zasáhlo ničivé zemětřesení o síle sedmi stupňů Richterovy stupnice (12. ledna 2010). Při vstupu do centra města Port-au-Prince budete mít pocit, jako by se vše odehrálo jen před několika minutami. Zničené, úplně zdevastované budovy, zdemolovaná auta. Prázdné ulice, prach a ruiny na místě, kde původně stálo fungující město...