Na této cestě jsou dopravní zácpy obzvlášť beznadějné a je opravdu velmi těžké zvyknout si na kambodžské motoristické obyčeje. Mnoho motorek, které jezdí bláznivě, kliky v provozu, pak tzv. tuk-tuky, jejichž řidiči se před odbočením nedíval do zpětných zrcátek (pokud vůbec nějaké mají), dvojkolesáky plné lidí pohybující se velmi pomalu uprostřed vozovky, potravinové trhy, které zabírají polovičku cesty a samozřejmě velká auta s pohonem 4x4, v nichž nikdo ani netuší, že existujete a co je ještě horší, některé z nich mají i policejní doprovod, protože někdo "velmi důležitý" se v nich potřebuje velmi rychle vrátit domů. Po zhruba dvaceti minutách až půlhodině jízdy v tomto zmatku vešel jsem poprvé do nemocnice. První, co mi napadlo, bylo, že stojí na příliš odlehlém a zpustlé místě. Budovy, celkem staré a zašlé, stojí na zarostlou pozemku, kde divoce roste tráva a palmy. Není zde žádná betonová cesta. Namísto ní zde vidno pouze zablatene špinavou stopu z červené půdy. Jezdit a chodit tu v období dešťů - to musí být radost.

Úspěch PMTCT programu záleží od klientů pro které tento program běží. I přesto že se nám v Kambodži podařilo spustit plně fungující zdravotnické služby a máme profesionální a motivovaný tým spolupracovníků, bez spolupráce HIV pozitivních těhotných žen by program neměl jako fungovat. Zapojování HIV pozitivních žen do PMTCT programu není lehká a již natož není samozřejmá záležitost jako bychom si mylně mohli myslet.

Přicházejí, když jiní odcházejí. Míří na místa, kterým se často přívlastky bezpečnost, civilizace a zdraví vyhýbají a pomáhají tím najbezbrannejším. Poslání humanitárních pracovníků patří mezi nejtěžší a nejnebezpečnější, lze jej však považovat za nejvyšší projev lidskosti a solidarity. Pracovníci občanského sdružení Magna Děti v nouzi pomáhají ve čtyřech zemích na třech kontinentech a při přesunu z Kambodže do Keni na krátké zastávce na Slovensku Tatiana Susková oslovila Denisu Augustínová a Martin Bandžák.

Čtvrtého listopadu 2008 byl poprvé v historii prezidentem Spojených Států Amerických zvolen afroameričan, Barrack Obama. Všude po světě jeho zvolení vyvolalo velkou vlnu nejrůznějších reakcí, někde smutek, někde překvapení, někde radost. Největší radost však, pomineme-li předvolební tým samého Obamy, jeho zvolení vyvolalo v Keni. Den po volbách byl vyhlášen státním svátkem, lidi vyšly do ulic a oslavovaly jeho volební triumf. Otec Barracka Obamy byl totiž Keňan a pocházel ze západní části země z vesnice Kogelo nedaleko Kisumu. Co na tom, že sám Barrack Obama celý život strávil v USA a pokud občas zavítal na návštěvu vzdálených prříbuzných, musel používat tlumočníka nebo se dorozumívat anglicky, protože jazyk Luo neumí? Je přece jedním z nás, je synem afrického kontinentu, on nám pomůže… Těžko předvídat, jak zvoleni Barracka Obamy ovlivní vývoj keňské republiky, jedno je ale jisté už teď. Jeho vítězstvi dodalo lidem naději a víru v lepší budoucnost. A právě naděje a víra je v Keni a především v jeji západní provincii Nyanza kolem města Kisumu potřebná jako sůl.

Vyzbrojená tréningom o HIV/AIDS a o programe PMTCT ( Preventing Mother-to-child transmission of HIV) nasadám na lietadlo smer Kambodža. O deň som v Phnom Penhe, o ďalší deň bude môj prvý pracovný deň v rámci PMTCT programu. Očakávania sú veľké, pocit zodpovednosti ešte väčší. Aký bude prvý stret s miestnymi zamestnancami, s lokálnou pracovnou kultúrou, ako sa bude prekonávať jazyková bariéra, ktorú dokáže spojiť len angličtina, cudzí jazyk pre obe strany?

Príbehy pacientov z Magna Deti v núdzi programu na zastavenie prenosu HIV vírusu z matky na dieťa (PMTCT) v Keni.

Do Domu Nádeje Takhmao pribudlo začiatkom novembra nové dieťatko. Vždy je to veľká udalosť mať nového člena v dome v tomto prípade to zároveň bola aj veľmi chúlostivá situácia z niekoľkých podstatných dôvodov.