Konžská demokratická republika (později jen Kongo) je zemí, kde opět od roku 2007 zuří válka, která zemi zaměstnává na plné obrátky. Válka sebou přináší jiné, často krizové otázky, kterým je třeba věnovat primárně jako např.. nedobrovolné vysídlení obyvatel, hladomor, násilí či zničené vesnice a masakry obyvatelstva.

Magna Děti v tísni provozuje mobilní kliniku pro více než 8.000 lidí žijících ve venkovských oblastech Nikaragui nedaleko města Leon. Kromě poskytování lékařské péče, monitorujeme těhotné ženy, provozujeme nutriční program pro podvyživené děti, edukační setkání a prevence nemocí a budujeme sanitaci (studny a suché záchody).

Magna Děti v tísni prezentovala své aktivity na mezinárodní konferenci o HIV / AIDS i za účasti nositelky Nobelovy ceny za medicínu Françoise Barré-Sinoussi. Konference se konala ve dnech 26. - 28.03. 2009 v Paříži a jejím hlavním tématem bylo PMTCT - Zastavení přenosu viru HIV z matky na dítě.

Na této cestě jsou dopravní zácpy obzvlášť beznadějné a je opravdu velmi těžké zvyknout si na kambodžské motoristické obyčeje. Mnoho motorek, které jezdí bláznivě, kliky v provozu, pak tzv. tuk-tuky, jejichž řidiči se před odbočením nedíval do zpětných zrcátek (pokud vůbec nějaké mají), dvojkolesáky plné lidí pohybující se velmi pomalu uprostřed vozovky, potravinové trhy, které zabírají polovičku cesty a samozřejmě velká auta s pohonem 4x4, v nichž nikdo ani netuší, že existujete a co je ještě horší, některé z nich mají i policejní doprovod, protože někdo "velmi důležitý" se v nich potřebuje velmi rychle vrátit domů. Po zhruba dvaceti minutách až půlhodině jízdy v tomto zmatku vešel jsem poprvé do nemocnice. První, co mi napadlo, bylo, že stojí na příliš odlehlém a zpustlé místě. Budovy, celkem staré a zašlé, stojí na zarostlou pozemku, kde divoce roste tráva a palmy. Není zde žádná betonová cesta. Namísto ní zde vidno pouze zablatene špinavou stopu z červené půdy. Jezdit a chodit tu v období dešťů - to musí být radost.

Úspěch PMTCT programu záleží od klientů pro které tento program běží. I přesto že se nám v Kambodži podařilo spustit plně fungující zdravotnické služby a máme profesionální a motivovaný tým spolupracovníků, bez spolupráce HIV pozitivních těhotných žen by program neměl jako fungovat. Zapojování HIV pozitivních žen do PMTCT programu není lehká a již natož není samozřejmá záležitost jako bychom si mylně mohli myslet.

Přicházejí, když jiní odcházejí. Míří na místa, kterým se často přívlastky bezpečnost, civilizace a zdraví vyhýbají a pomáhají tím najbezbrannejším. Poslání humanitárních pracovníků patří mezi nejtěžší a nejnebezpečnější, lze jej však považovat za nejvyšší projev lidskosti a solidarity. Pracovníci občanského sdružení Magna Děti v nouzi pomáhají ve čtyřech zemích na třech kontinentech a při přesunu z Kambodže do Keni na krátké zastávce na Slovensku Tatiana Susková oslovila Denisu Augustínová a Martin Bandžák.

Čtvrtého listopadu 2008 byl poprvé v historii prezidentem Spojených Států Amerických zvolen afroameričan, Barrack Obama. Všude po světě jeho zvolení vyvolalo velkou vlnu nejrůznějších reakcí, někde smutek, někde překvapení, někde radost. Největší radost však, pomineme-li předvolební tým samého Obamy, jeho zvolení vyvolalo v Keni. Den po volbách byl vyhlášen státním svátkem, lidi vyšly do ulic a oslavovaly jeho volební triumf. Otec Barracka Obamy byl totiž Keňan a pocházel ze západní části země z vesnice Kogelo nedaleko Kisumu. Co na tom, že sám Barrack Obama celý život strávil v USA a pokud občas zavítal na návštěvu vzdálených prříbuzných, musel používat tlumočníka nebo se dorozumívat anglicky, protože jazyk Luo neumí? Je přece jedním z nás, je synem afrického kontinentu, on nám pomůže… Těžko předvídat, jak zvoleni Barracka Obamy ovlivní vývoj keňské republiky, jedno je ale jisté už teď. Jeho vítězstvi dodalo lidem naději a víru v lepší budoucnost. A právě naděje a víra je v Keni a především v jeji západní provincii Nyanza kolem města Kisumu potřebná jako sůl.

Vyzbrojená tréningom o HIV/AIDS a o programe PMTCT ( Preventing Mother-to-child transmission of HIV) nasadám na lietadlo smer Kambodža. O deň som v Phnom Penhe, o ďalší deň bude môj prvý pracovný deň v rámci PMTCT programu. Očakávania sú veľké, pocit zodpovednosti ešte väčší. Aký bude prvý stret s miestnymi zamestnancami, s lokálnou pracovnou kultúrou, ako sa bude prekonávať jazyková bariéra, ktorú dokáže spojiť len angličtina, cudzí jazyk pre obe strany?