Asi si ka\u017ed\u00fd polo\u017e\u00ed ot\u00e1zku: v prosinci a pr\u0161\u00ed, bl\u00e1to a slunce? Na slovensk\u00e9 podm\u00ednky je to nezvykl\u00e9, ale my nejdeme na v\u00e1no\u010dn\u00ed ly\u017eova\u010dku ani na v\u00e1no\u010dn\u00ed ve\u010d\u00edrek. Jsme na cest\u011b nav\u0161t\u00edvit rodinu na\u0161eho pacienta v provincii Nyanza na z\u00e1pad\u011b Keni, kde Magna D\u011bti v t\u00edsni provozuje sv\u016fj program na pomoc HIV pozitivn\u00edm lidem.\u00a0 Pos\u00e1dku auta tvo\u0159\u00edm j\u00e1, soci\u00e1ln\u00ed pracovnice a \u0159idi\u010d, bez kter\u00e9ho bychom se t\u011b\u017eko dostali a\u017e do c\u00edle na\u0161\u00ed cesty.<\/p>\n
Na\u0161e kroky vedou hned do jedn\u00e9 z chatr\u010d\u00ed, kde na zemi najdeme ro\u010dn\u00ed d\u00edt\u011b, kter\u00e9 m\u00e1 Magna ve sv\u00e9m programu. Na posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b v nemocnici, p\u0159ed dv\u011bma dny, mu byl diagnostikov\u00e1n z\u00e1pal plic. D\u00edt\u011b je v p\u00e9\u010di otce, jeliko\u017e matka opustila rodinu u\u017e p\u0159ed t\u0159emi m\u011bs\u00edci. Kv\u016fli zdravotn\u00edm probl\u00e9m\u016fm ode\u0161la hledat pomoc do vzd\u00e1len\u00e9ho okrsku. P\u0159\u00edbuzn\u00ed j\u00ed na\u0161li lidov\u00e9ho le\u010ditele nebo pokud chcete m\u016f\u017eete ho nazvat “witch doctor”. Otec na tom nen\u00ed o nic l\u00e9pe – HIV pozitivn\u00ed s t\u011b\u017ekou tuberkulozou, le\u017e\u00ed v sousedn\u00ed chatr\u010di bez zn\u00e1mek \u017eivota. Na p\u00e1r vte\u0159in se mi zd\u00e1lo, \u017ee n\u00e1s u\u017e nevn\u00edm\u00e1, ale kdy\u017e usly\u0161el hlas cizince, pootev\u0159el o\u010di a uk\u00e1zal na svoji opuchlou a zan\u00edcenou nohu. Byl sam\u00e1 kost a k\u016f\u017ee, kdy\u017e bych ho nevid\u011bla p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny, nev\u011b\u0159ila bych, \u017ee je to on.<\/p>\n
Vzpom\u00edn\u00e1m na n\u00e1\u0161 rozhovor p\u0159ed m\u011bs\u00edcem. S velk\u00fdm \u00fasil\u00edm jsme se mu s na\u0161\u00ed soci\u00e1ln\u00ed pracovnic\u00ed Elisabeth sna\u017eily vysv\u011btlit d\u016fle\u017eitost l\u00e9\u010dby. Pravideln\u00e9 u\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed ARV l\u00e9k\u016f je velmi d\u016fle\u017eit\u00e9 a bez p\u0159\u00edsunu bohat\u00e9 nutri\u010dn\u00ed v\u00fd\u017eivy se jeho zdravotn\u00ed stav nezlep\u0161\u00ed. Monitorov\u00e1n\u00ed jeho zdravotn\u00edho stavu na\u0161\u00ed ter\u00e9nn\u00ed pracovnic\u00ed nepomohlo zm\u011bnit jeho rozhodnut\u00ed, kter\u00e9 bylo zn\u00e1me ji\u017e n\u011bkolik t\u00fddn\u016f. Rozhodl se nebojovat, ani za sebe ani pro sv\u00e9 vlastn\u00ed d\u011bti, kter\u00e9 smutn\u011b st\u00e1ly u dv\u011b\u0159\u00ed a nech\u00e1pav\u011b koukaly, co se vlastn\u011b d\u011bje.<\/p>\n
Nejmlad\u0161\u00ed chlape\u010dek na rukou nejstar\u0161\u00edho osmilet\u00e9ho d\u011bv\u010d\u00e1tka t\u011b\u017eko d\u00fdch\u00e1 a cel\u00fd je rozp\u00e1len\u00fd hore\u010dkou. Dehydrovan\u00e9 d\u00edt\u011b, o kter\u00e9 se state\u010dn\u011b star\u00e1 babi\u010dka, otv\u00edr\u00e1 o\u010dka a cht\u011blo by v\u011bd\u011bt, co se bude d\u00edt d\u00e1l.<\/p>\n
P\u0159i pohledu na otce, kter\u00fd trp\u00ed bolestmi, je mi jasn\u00e9, \u017ee mus\u00ed okam\u017eit\u011b do nemocnice. Pokud se tak nestane, m\u00e1 minim\u00e1ln\u00ed \u0161anci na p\u0159e\u017eit\u00ed. D\u00e1v\u00e1me si zavolat v\u0161echny p\u0159\u00edbuzn\u00e9 a sna\u017e\u00edme se s nimi doslova vyjedn\u00e1vat, kdo vezme zubo\u017een\u00e9ho mu\u017ee do nemocnice. Jeliko\u017e tak\u00e9 nejmad\u0161\u00ed \u010dlen rodiny nepochybn\u011b pot\u0159ebuje do nemocnice, Magna bere d\u00edt\u011b i s babi\u010dkou a p\u0159\u00edbuzn\u00ed dost\u00e1vaj\u00ed jasnou instrukci: ” Je\u0161t\u011b dnes mus\u00ed j\u00edt otec do nemocnice!”. D\u011bd souhlas\u00ed, \u017ee ho se sousedem vezmou po ob\u011bd\u011b do Kombewa Hospital, nejbli\u017e\u0161\u00ed nemocnice. Na\u0161e soci\u00e1ln\u00ed pracovnice jim poskytne posledn\u00ed informace a u\u017e sm\u011b\u0159ujeme zp\u011bt do nemocnice s mal\u00fdm chlape\u010dkem.<\/p>\n
Jsou \u010dty\u0159i hodiny po ob\u011bd\u011b, kdy\u017e doraz\u00edme do Kisumu. Chlape\u010dk\u016fv slo\u017eit\u00fd zdravotn\u00ed stav vy\u017eaduje okam\u017eitou hospitalizaci a\u017e v Provincial Hospital. Diagnoza zn\u00ed virov\u00e1 meningit\u00edda. Po rozhovoru s l\u00e9ka\u0159em se dozv\u00edd\u00e1me, \u017ee jsme p\u0159i\u0161li v “dvan\u00e1ct\u00e9 hodin\u011b”. Kdy\u017e l\u00e9ky nezaberou do 24 hodin, mal\u00fd chlape\u010dek nem\u00e1 velkou nad\u011bji. Mysl\u00edm na otce chlape\u010dka a z\u00e1rove\u0148 vyt\u00e1\u010d\u00edm \u010d\u00edslo na\u0161\u00ed soci\u00e1ln\u00ed pracovnice Elisabeth, abych zjistila, zda otce odvezli do nemocnice. Odpov\u011b\u010f zn\u011bla: “Je\u0161t\u011b ne.”<\/p>\n
Rozlou\u010dili jsme se s babi\u010dkou v nemocnici a sl\u00edbili ozn\u00e1mit rodin\u011b, \u017ee na V\u00e1noce nebude doma. Pod\u00edvala se na n\u00e1s smutn\u00fdm, ale vd\u011b\u010dn\u00fdm pohledem. Cestou z nemocnice jsem c\u00edtila, \u017ee pracovn\u00ed den je\u0161t\u011b neskon\u010dil, i kdy\u017e bylo 5 hodin odpoledne. Vzpomn\u011bla jsem si, \u017ee doma bychom chystali \u0161t\u011bdrove\u010dern\u00ed ve\u010de\u0159i a t\u011b\u0161ili se na v\u00e1no\u010dn\u00ed atmosf\u00e9ru a na to, \u017ee je rodina op\u011bt spolu. Tento rok moje rodina nebude kompletn\u00ed. Jeden \u010dlen rodiny, kter\u00fd pracuje jak humanit\u00e1rn\u00ed pracovn\u00edk pro Magna D\u011bti v t\u00edsni, je v Keni.<\/p>\n
Autem m\u00edj\u00edme lidi s posledn\u00edmi v\u00e1no\u010dn\u00edmi n\u00e1kupy, kdy\u017e v tom zazvon\u00ed telefon. Byla to Elisabeth – soci\u00e1ln\u00ed pracovnice. Otec mal\u00e9ho chlape\u010dka prohr\u00e1l sv\u016fj posledn\u00ed boj asi p\u0159ed p\u016fl hodinou. Oto\u010dili jsme auto a nasm\u011brovali se op\u011bt do nemocnice, ozn\u00e1mit matce ztr\u00e1tu syna. Ani nev\u00edm, jak zn\u011bla moje slova, vn\u00edmala jsem jen smutn\u00fd pohled babi\u010dky, kter\u00e1 se pod\u00edvala na le\u017e\u00edc\u00edho vnuka a pohladila ho.<\/p>\n
Na\u0161eho mal\u00e9ho pacinta se v\u0161ak poda\u0159ilo zachr\u00e1nit, boj s meningit\u00eddou po kvalitn\u00ed l\u00e9\u010db\u011b v nemocnici vyhr\u00e1l.<\/p>\n
Ve\u010der, sed\u00edc u ve\u010de\u0159e, jsem si uv\u011bdomila, \u017ee pr\u00e1ce humanit\u00e1rn\u00edho pracovn\u00edka nen\u00ed jen pr\u00e1ce, ale tak\u00e9 posl\u00e1n\u00ed. Posl\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 ob\u010das bol\u00ed, ale nikdy ne tak, aby sis \u0159ekl, \u017ee to vzd\u00e1v\u00e1\u0161! A dal\u0161\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 m\u011b v ten den napadla… je\u0161t\u011b jedna rodina je tento rok bez jednoho sv\u00e9ho \u010dlena, jen na rozd\u00edl od t\u00e9 m\u00e9, j\u00e1 se vr\u00e1t\u00edm.<\/p>\n