Jsme Meenakshi a Lexi, je nám 18 let a jsme z Británie. Obě jsme dobrovolnice a pracujeme se sirotky a polosirotky nakaženými HIV/AIDS v MAGNA projektu v Kampong Chhnang v Kambodži. Rozhodly jsme se pro tento projekt, protože jsme chtěly pomáhat těm, kteří to potrebují a zároveň se dozvědět něco o pro nás úplně nové kultuře.
V listopadu 2013 byl čtrnáctiletý Joshua na několikadenním školním výletě. Po návratu domů ho čekal pohled hodný nejhorší noční můry: jeho rodný dům v ruinách, rodiče, prarodiče a všichni sourozenci mrtví, stovky nehybných těl na ulicích a všude byl slyšet jen pláč a zoufalé výkřiky. Město Tacloban bylo srovnáno se zemí.
Od prosince 2013, kdy vypukl konflikt, až do dnešního dne, dostalo 1,5 milionu Jihosúdánců status "uprchlíka". Situace v zemi se nelepší, každým dnem narůstá počet migrujících, kteří hledají bezpečí v utečeneckých táborech. V rámci země se tak uměle hledají a vytvářejí nová místa na relokaci velkého počtu vysídlenců. Ti bojují o přežití každý den: chybí jim základní potraviny, zdravotní pomoc a vzdělávaní. V kempech se vyskytuje vandalismus, rabují se i zdravotnická zařízení humanitárních organizací. Střelba je tu na denním pořádku.
Myanmar (také zvaný Barma) je v současnosti považován za jednu z nejchudších zení v Asii, 2.5 miliónu (35.1%) dětí ve věku do 5 let trpí syndromem zakrnění v důsledku dlouhodobé podvýživy.
V Jubě mám na starosti MAGNA tým 25 vakcínátorů, ktoeř denně poskytují očkování pro děti a jeich rodiny hledající ochranu před vojenským konfliktem, který tu vypukl v prosinci 2013. Tyto děti čelí mnohým těžkostem - při úteku mohly jejich matky vzít jen to, co měly na sobě. To znamená, že nemají vhodné oblečení pro období dešťů, které tu momentálně vládne. Vypukla tu malárie, strach z osypek a průjmy a dýchací respirační problémy. Nedávno se tu rozšířila cholera. Snažíme se je všechny ochránit nejlépe jak umíme, ale každý den přicházejí noví pacienti.
Málo lidí ví, že přírodní katastrofy usmrtily za poslední rok třikrát více lidí než vojenské konflikty. 22 milionů lidí tak přišlo o své domovy a to buď v důsledku hurikánu, potopy anebo jiné živelné pohromy.
,,V Jižním Súdánu neuplyne jediný den bez výstřelu. A ta kulka není vystřelená do prázdna, je pro někoho - pro člověka." začíná své vyprávění Riek, místní terénní pracovník Magna Děti v tísnii působící v uprchlickém táboře v Jubě. Riek je vakcinátor očkující denně stovky dětí a žen. ,,Mám svou práci rád, pracujeme tu pro naše lidi a to co děláme je nesmírně důležité."
Přesně před pěti lety, 12.1.2010, zasáhlo Haiti ničivé zemětřesení o síle 7,0 Richterovy stupnice. Jaká je situace na Haiti po 5 letech rekonstrukčních snah a jakou zdravotní pomoc poskytla v této oblasti MAGNA?
Situace v Jubě je dramatická. Navzdory snahám najít kompromis mezi dvěma bojujícími stranami, hovory o míru selhaly a naděje jihosúdánců o smír pohasíná.
Jsme Meenakshi a Lexi, je nám 18 let a jsme z Británie. Obě jsme dobrovolnice a pracujeme se sirotky a polosirotky nakaženými HIV/AIDS v MAGNA projektu v Kampong Chhnang v Kambodži. Rozhodly jsme se pro tento projekt, protože jsme chtěly pomáhat těm, kteří to potrebují a zároveň se dozvědět něco o pro nás úplně nové kultuře.
V listopadu 2013 byl čtrnáctiletý Joshua na několikadenním školním výletě. Po návratu domů ho čekal pohled hodný nejhorší noční můry: jeho rodný dům v ruinách, rodiče, prarodiče a všichni sourozenci mrtví, stovky nehybných těl na ulicích a všude byl slyšet jen pláč a zoufalé výkřiky. Město Tacloban bylo srovnáno se zemí.
Od prosince 2013, kdy vypukl konflikt, až do dnešního dne, dostalo 1,5 milionu Jihosúdánců status "uprchlíka". Situace v zemi se nelepší, každým dnem narůstá počet migrujících, kteří hledají bezpečí v utečeneckých táborech. V rámci země se tak uměle hledají a vytvářejí nová místa na relokaci velkého počtu vysídlenců. Ti bojují o přežití každý den: chybí jim základní potraviny, zdravotní pomoc a vzdělávaní. V kempech se vyskytuje vandalismus, rabují se i zdravotnická zařízení humanitárních organizací. Střelba je tu na denním pořádku.
,,V Jižním Súdánu neuplyne jediný den bez výstřelu. A ta kulka není vystřelená do prázdna, je pro někoho - pro člověka." začíná své vyprávění Riek, místní terénní pracovník Magna Děti v tísnii působící v uprchlickém táboře v Jubě. Riek je vakcinátor očkující denně stovky dětí a žen. ,,Mám svou práci rád, pracujeme tu pro naše lidi a to co děláme je nesmírně důležité."
Myanmar (také zvaný Barma) je v současnosti považován za jednu z nejchudších zení v Asii, 2.5 miliónu (35.1%) dětí ve věku do 5 let trpí syndromem zakrnění v důsledku dlouhodobé podvýživy.
Přesně před pěti lety, 12.1.2010, zasáhlo Haiti ničivé zemětřesení o síle 7,0 Richterovy stupnice. Jaká je situace na Haiti po 5 letech rekonstrukčních snah a jakou zdravotní pomoc poskytla v této oblasti MAGNA?
V Jubě mám na starosti MAGNA tým 25 vakcínátorů, ktoeř denně poskytují očkování pro děti a jeich rodiny hledající ochranu před vojenským konfliktem, který tu vypukl v prosinci 2013. Tyto děti čelí mnohým těžkostem - při úteku mohly jejich matky vzít jen to, co měly na sobě. To znamená, že nemají vhodné oblečení pro období dešťů, které tu momentálně vládne. Vypukla tu malárie, strach z osypek a průjmy a dýchací respirační problémy. Nedávno se tu rozšířila cholera. Snažíme se je všechny ochránit nejlépe jak umíme, ale každý den přicházejí noví pacienti.
Situace v Jubě je dramatická. Navzdory snahám najít kompromis mezi dvěma bojujícími stranami, hovory o míru selhaly a naděje jihosúdánců o smír pohasíná.
Málo lidí ví, že přírodní katastrofy usmrtily za poslední rok třikrát více lidí než vojenské konflikty. 22 milionů lidí tak přišlo o své domovy a to buď v důsledku hurikánu, potopy anebo jiné živelné pohromy.
