Potravinová krize a její následky
14. 06. 2008
Jak se s krizí tak ohromných rozměrů vyrovnáváme v bohatších zemích a jak se s ní lidé (ne)vyrovnávají v zemích třetího světa? My si nekoupíme čokoládu, na kterou máme právě chuť, nebo olivy večer k televizi. V zemích, kde chudoba postihuje nepoměrně větší část obyvatelstva, bude situace neporovnatelně jiná.
3 miliardy lidí na světě, tedy polovina celé populace, žije z méně než 2 dolarů na den. Je možné slovy popsat, co se děje s lidmi, jejichž denní rozpočet je tak strašně nízký? Je to velmi jednoduché a v té jednoduchosti je tak strašně moc krutosti.
Norm Vannak je jednou z miliónů dětských obětí chudoby a ruku v ruce s tím, dětské podvýživy. Vannakovi je šest let, má dva mladší sourozence, obrovskou řeku Mekong před domem, obrázek dědečka na zdi, 12,8 kg čisté váhy, maminku prodávající zeleninu, otce s malou banánovou farmou, nechuť k jídlu, které tvoří rýže a zelenina připomínající kapradí, občas kousek úhoře z nepředstavitelně znečištěné řeky a mušle ze stejného zdroje. Nebudu zacházet do detailů celkové výživové hodnoty této stravy, která tvoří jedinou možnost této rodiny, protože pro dítě jako je Vannak je téměř nulová.
A jaký je rozpočet na jeden den na obstarání těchto základních potravin pro rodinu? Maminka prodejí zeleniny vydělá 10 000 rielů, v přepočtu 2,5 dolarů. Otec vydělá 100 rielů, menší ryba stojí 3200 rielů, je potřeba olej…potřeba sůl…. A taky dřevo na přípravu tohoto jídla, které nezaplní žaludky a určitě nepokryje potřebu tří vyrůstajících dětí a těžce pracujících rodičů. A jídlo aspoň dvakrát denně. Rodina Norm Vannaka je jednou z obrovského množství rodin ve světě, která každý den řeší ten samý problém, otázku přežití, problém sehnat něco, co zaplní žaludek, cokoliv.
Zítra může být cena vyšší, jak cena ryby, tak cena dřeva, co se stane potom, potom třeba nebude mít rodina prostředky na zabezpečení nezbytného minima? Je nutné odpovídat? Je to opravdu nutné říci nahlas, aby se začalo něco dělat, něco ve prospěch těchto lidí, něco konkrétního, velkého, zaměřeného na jejich záchranu, protože je nedůstojné nevidět a ignorovat z tisíci důvodů, které byly řečené, vymyšlené.
Důvod, proč je dnes nutné vědět a vidět, je jediný, právo na důstojný život pro každého. A vlastně si dneska myslím, že je zapotřebí na všechny přímé otázky odpovídat, aby náhodou někde nezůstala pochybnost,… či planá naděje, že se možná stane zázrak. Takže…zázraky se nedějí a Vannak, stejně jako jiné děti, spolu se sourozenci a rodiči budou hladovět. Děti nebudou schopné žádných aktivit, a to nemluvíme o škole, rodiče po čase nebudou mít dostatek sil obstarat alespoň to málo, na které měly sílu včera. Všichni budou den ode dne slabší, až konečně jednoho dne zemřou. Konečně…. Hrozné, ne? Ale tam to všechno dlouho směřovalo a vlastně směřuje, lidi hladem umírají a umírat nepřestanou při dnešním trendu růstu cen a nevšímavosti, která je každým dnem větší. Je to alarmující volání o pomoc, hned teď a bez připisování si zásluh, vždyť se to stalo povinností už včera.
3 miliardy lidí na světě, tedy polovina celé populace, žije z méně než 2 dolarů na den. Je možné slovy popsat, co se děje s lidmi, jejichž denní rozpočet je tak strašně nízký? Je to velmi jednoduché a v té jednoduchosti je tak strašně moc krutosti.
Norm Vannak je jednou z miliónů dětských obětí chudoby a ruku v ruce s tím, dětské podvýživy. Vannakovi je šest let, má dva mladší sourozence, obrovskou řeku Mekong před domem, obrázek dědečka na zdi, 12,8 kg čisté váhy, maminku prodávající zeleninu, otce s malou banánovou farmou, nechuť k jídlu, které tvoří rýže a zelenina připomínající kapradí, občas kousek úhoře z nepředstavitelně znečištěné řeky a mušle ze stejného zdroje. Nebudu zacházet do detailů celkové výživové hodnoty této stravy, která tvoří jedinou možnost této rodiny, protože pro dítě jako je Vannak je téměř nulová.
A jaký je rozpočet na jeden den na obstarání těchto základních potravin pro rodinu? Maminka prodejí zeleniny vydělá 10 000 rielů, v přepočtu 2,5 dolarů. Otec vydělá 100 rielů, menší ryba stojí 3200 rielů, je potřeba olej…potřeba sůl…. A taky dřevo na přípravu tohoto jídla, které nezaplní žaludky a určitě nepokryje potřebu tří vyrůstajících dětí a těžce pracujících rodičů. A jídlo aspoň dvakrát denně. Rodina Norm Vannaka je jednou z obrovského množství rodin ve světě, která každý den řeší ten samý problém, otázku přežití, problém sehnat něco, co zaplní žaludek, cokoliv.
Zítra může být cena vyšší, jak cena ryby, tak cena dřeva, co se stane potom, potom třeba nebude mít rodina prostředky na zabezpečení nezbytného minima? Je nutné odpovídat? Je to opravdu nutné říci nahlas, aby se začalo něco dělat, něco ve prospěch těchto lidí, něco konkrétního, velkého, zaměřeného na jejich záchranu, protože je nedůstojné nevidět a ignorovat z tisíci důvodů, které byly řečené, vymyšlené.
Důvod, proč je dnes nutné vědět a vidět, je jediný, právo na důstojný život pro každého. A vlastně si dneska myslím, že je zapotřebí na všechny přímé otázky odpovídat, aby náhodou někde nezůstala pochybnost,… či planá naděje, že se možná stane zázrak. Takže…zázraky se nedějí a Vannak, stejně jako jiné děti, spolu se sourozenci a rodiči budou hladovět. Děti nebudou schopné žádných aktivit, a to nemluvíme o škole, rodiče po čase nebudou mít dostatek sil obstarat alespoň to málo, na které měly sílu včera. Všichni budou den ode dne slabší, až konečně jednoho dne zemřou. Konečně…. Hrozné, ne? Ale tam to všechno dlouho směřovalo a vlastně směřuje, lidi hladem umírají a umírat nepřestanou při dnešním trendu růstu cen a nevšímavosti, která je každým dnem větší. Je to alarmující volání o pomoc, hned teď a bez připisování si zásluh, vždyť se to stalo povinností už včera.
Fakt: Denně zemře na následky chudoby průměrně 28 000 dětí.
Karina Slováková pracuje na nutričním projektu Magna Děti v tísni v Kambodži od roku 2007.