V období, kdy se v údolí Kátmandú život pomalu vrací do ulic s odhodláním vrátit se tak ke svým povinnostem, a to ať už pracovním tak i osobním, v odlehlých oblastech mimo údolí nadále přetrvává vysoce urgentní situace.

Sipapokhari, Káthmandú, Praha, 12. května 2015 - Dva týdny po ničivém zemětřesení, při ktorém zemřelo více než 8 000 lidí, postihly Nepál další otřesy s magnitudou 7,4 stupně. Epicentrum bylo 18 km jihovýchodně od Kodaru, v blízkosti základního tábora na Mt. Everestu v hloubce asi 18 kilometrů. Členové týmu české humanitární organizace Magna Děti v tísni (MAGNA), kteří jsou v terénu, jsou v pořádku. V nové situaci je pomoc z České republiky ještě důležitější.

V úterý ráno se v Kátmandú život jen velmi opatrně vrací do “traumatem povoleného” normálu: znovu se otevřely na pár hodin úřady a větší obchody, drobní obchodníci se se usazují na svých obvyklých místech . Ale smutek a strach stále nad městem převládají.

Do Nepálu o víkendu odletěli MAGNA pracovníci, kteří budu koordinovat aktivity zaměřené na zdravotní a psychosociální pomoc přímo v terénu. Připojí se k MAGNA pracovníkovi, který do Nepálu dorazil ze sousední Indie a k lokálnímu týmu terapeutů, sociálních a zdravotních pracovníků.

Sobotní zemětřesení o síle 7,8 s epicentrem západně od nepálské metropole Káthmándú si podle oficiálních informací vyžádalo přes 3.200 obětí. Více než 5.000 je zraněno. Počet obětí a zraněných může ale prudce vzrůst, protože místa v okruhu 80 km jsou podle místních zcela zničeny bez jakéhokoliv přístupu. Informací je málo, protože infrastruktura je významně poškozena. Nejvíce postižené oblasti jsou momentálně Gorkha a Lamjung, stejně jako i silně přelidněné údolí Káthmándú.

Jsme Meenakshi a Lexi, je nám 18 let a jsme z Británie. Obě jsme dobrovolnice a pracujeme se sirotky a polosirotky nakaženými HIV/AIDS v MAGNA projektu v Kampong Chhnang v Kambodži. Rozhodly jsme se pro tento projekt, protože jsme chtěly pomáhat těm, kteří to potrebují a zároveň se dozvědět něco o pro nás úplně nové kultuře.

V listopadu 2013 byl čtrnáctiletý Joshua na několikadenním školním výletě. Po návratu domů ho čekal pohled hodný nejhorší noční můry: jeho rodný dům v ruinách, rodiče, prarodiče a všichni sourozenci mrtví, stovky nehybných těl na ulicích a všude byl slyšet jen pláč a zoufalé výkřiky. Město Tacloban bylo srovnáno se zemí.

Od prosince 2013, kdy vypukl konflikt, až do dnešního dne, dostalo 1,5 milionu Jihosúdánců status "uprchlíka". Situace v zemi se nelepší, každým dnem narůstá počet migrujících, kteří hledají bezpečí v utečeneckých táborech. V rámci země se tak uměle hledají a vytvářejí nová místa na relokaci velkého počtu vysídlenců. Ti bojují o přežití každý den: chybí jim základní potraviny, zdravotní pomoc a vzdělávaní. V kempech se vyskytuje vandalismus, rabují se i zdravotnická zařízení humanitárních organizací. Střelba je tu na denním pořádku.

,,V Jižním Súdánu neuplyne jediný den bez výstřelu. A ta kulka není vystřelená do prázdna, je pro někoho - pro člověka." začíná své vyprávění Riek, místní terénní pracovník Magna Děti v tísnii působící v uprchlickém táboře v Jubě. Riek je vakcinátor očkující denně stovky dětí a žen. ,,Mám svou práci rád, pracujeme tu pro naše lidi a to co děláme je nesmírně důležité."