Realita po euforii

Jižní Súdán na cestě k nezávislosti

Text: Denisa Augustínová, Foto: Martin Bandžák

Navzdory zdání změny a rozvoje v hlavním městě Juba zůstává zřejmé, že nejmladší stát světa se zatím z místa hýbe jen velmi pomalu. Líbí se mi tolik opakovaná poučka ve spojení s touto zemí - nová země není nová hračka, funkční, vybalená z krabice. Vybalili ji, ale navzdory novotě je poškozena a většina jejich částí nefunguje. Země, která začíná po téměř 45 letech vojenského konfliktu a propásla největší průmyslovou revoluci a rozvoj dvacátého století, začíná ne od nuly, ale z mínusu.

Rebelové se po dlouhém boji proti režimu Chartúmu stali státníky

Vláda zde má sotva nějaké peníze. Její autorita a vliv dosáhne sotva po hranice hlavního města. Stále rok a půl po vyhlášení nezávislosti přes osm milionů lidí nemá oficiálně občanství a jen čtyřicet tisíc občanů mimo hlavní město se k dostalo k novým dokladem. Představení daňového systému a cla jen těžko může zalepit chybějící zdroje v rozpočtu. Ten tvoří výhradně příjem z ropy, až 98 procent, což už loni způsobilo značné problémy, neboť v dubnu vypukl opět ozbrojený konflikt se severem a kohoutky ropovodu se včas uzavřeli. Momentálně se příměří po nátlaku mezinárodního společenství udržuje, inflace lokální měny však dosáhla 75 procent a vyhnala ceny potravin a nafty do závratných výšek.

Hranice, zejména se Súdánem, zůstaly mlhavé a špatně definované. Ale země má svou vlajku, hymnu, pivo, prezidenta a dokonce i místo ve Valném shromáždění OSN. V Jubě koluje příhoda, že když delegace Jižního Súdánu přijela do New Yorku, OSN pracovníci zpanikařili a museli vyběhnout dokoupit židle s cílem vměstnat je dovnitř.

Centrem vládnutí je Juba, hlavní a obchodní město, které stále vypadá jako z afrického westernu. Člověk potřebuje živou představivost, aby ji viděl jako hlavní město. Provizorní domy z cihel a plechů s vysokými zdmi se tyčí mezi blátivými domky. Barva všude praská pod neúprosným teplem. Hlavní cesty jsou asfaltové, ale nesahají daleko za město, i když už teď jde o obrovské zlepšení - oficiálně měla země před svým vznikem jen 80 kilometrů silnic. Toto číslo je nyní již minulostí a díky všude přítomným inženýrům z Číny dosáhlo již 120 kilometrů. Boční ulice ve městě jsou často neprůjezdné a v období dešťů zavalené blátem. Běžně se stane, že si musíme zavolat ráno pomoc po celonočním dešti, aby nám odkopali bláto z před brány, které se sesunulo z nedodělaný silnice a zcela nám znemožnilo opustit objekt.

Prezidentský palác a fotbalový stadion byly přestavěny za statisíce dolarů a na jejich operaci je vždy dostupná elektřina, což se nedá říct o zbytku města a krajiny. Generátory jsou další konstanta života v Jubě. Město má nonstop přerušenou dodávku elektřiny. Každý watt musí být vyroben pomocí hlasitých, zakouřených kazících se motorů a drahé nafty. Nemůžete uniknout neustálému hučení, když soupeří hluk generátoru s hlukem klimatizace. Lidé v Jubě se na to stěžují a neustále komentují nedostatek nafty, ale pokud se člověk pohne na venkov, okolí je znatelně chudší a generátory používané více šetrně. Hodinu od hlavního města jsem generátor neviděla ani v nemocnici či škole.

xxx

Bezpečnost se vznikem nezávislosti výrazně zhoršila. Přesto, velké 4x4 auta jsou preferovaným prostředkem pro nové zbohatlíky v uniformách, či vysloužilé vojáky a státní zaměstnance. Pro všechny ostatní ve městě jsou určeny minibusy nebo všudypřítomné boda-boda - cyklisté, kteří vás dovezou za několik súdánských liber kamkoli budete chtít. Jejich nová disciplína je však skákat pod kola aut a získat kromě zranění i finanční odškodnění. Pouliční gangy mají různé praktiky jak zbohatnout kromě pofidérní směny peněz, prodeje drog a zbraní. Pamatuji si, že když jsem přišla do Jižního Súdánu poprvé před téměř deseti lety, dalo se chodit pěšky a v mnoha ohledech jsem se cítila bezpečněji než v rámci mírem uspořádané nové země. Používání mikrobusů bylo nepohodlné a nejisté, ale ne nebezpečné, dnes je však téměř nemožné. Dorazila civilizace, investice, mobilní telefony a alkohol. Všudypřítomné zbraně po dekádách konfliktů nevymizely a lidé jsou jimi zvyklí řešit každou neshodu. Ochránci zákona ne zcela pochopili svou roli a opakovaně se stalo, že zkonfiskovali na ulici za bílého dne auto patřící humanitární organizací nebo jednotlivcům, kteří se nechtěli hádat s jejich samopaly. Neslavná střelba při oslavě nezávislosti zanechala mnoho lidí mrtvých jen proto, že si dovolili vcházet na stadion během hymny co některé policisty rozzlobilo. V září minulého roku byl v Rumbeke zabit oblastní policejní důstojníků svými 30 podřízenými, kteří byli nespokojeni s nevyplacením jejich mzdy pro nedostatek zdrojů ve státním rozpočtu.

Je však třeba podotknout, že určité věci byly provedeny. Město bylo po bombardování povstalců SPLA v roce 2005 v troskách. Dnes můžeme hovořit v mnoha ohledech o přestavbě a funkčnosti. Jistě, povrchní ukazatele bohatství jsou viditelné: supermarkety, předražené hotely, obchody s luxusními doplňky do aut, prosklené banky, i když téměř bez dostatku hotovosti, a rozkopané cesty na všechny světové strany od města.

Přesto se nový národ stále potýká s mnoha problémy. V Jižním Súdánu dochází opět k "obrovské humanitární krizi", která bude pokračovat i v následujících letech. Odhaduje se, že asi 300.000 lidí bylo repatriovaných ze severu na jih, což způsobuje ještě větší tlak na nefunkční systém. Zvýšení počtu obyvatel znamená, že je více lidí, kteří potřebují chodit do škol, nemocnic, jíst a pracovat. A to klade nároky na všechny služby. Například, rostoucí populace znamená zvýšené nároky na dodávky potravy, více než jsou dostupné. To je také jeden z důvodů, proč vidíme podvýživu ve většině oblastí země. Téměř 70 procent obyvatel nemá přístup ani k základní zdravotní péči. Většina zdravotnických služeb je poskytována nevládními organizacemi a OSN. Mezi hlavní zdravotní problémy patří infekční choroby, malárie a následky násilí, stejně jako péče o matku a dítě a chronická podvýživa dětí. Země zápasí s nejvyšší mateřskou a kojeneckou úmrtností na světě. Na devět milionů obyvatel připadá 120 lékařů, něco méně než 100 zdravotních sester a okolo 150 porodních sester. Většinu měsíců v roce kvůli dešťům mají lidé přístup ke zdravotní péči ještě menší než je obvyklé, kdy může těhotná žena jít i dva až tři dny pěšky, dokud se dostane na kliniku.

16-letou Moru přinesla na kliniku její máma, když kráčeli téměř osm hodin. Mladá dívka byla v pátém měsíci těhotenství, které bylo zkomplikované malárii. Krvácení se snažili nejdříve zastavit bylinkami ve vesnici. Moru se nakonec podařilo lékařům zachránit, dítě už ne. "Nedostatečný přístup k základním službám potřebným v těhotenství, ale i při běžných zdravotních potížích jsou hlavní příčinou úmrtí matek v Jižním Súdánu. Odhaduje se, že téměř 80% úmrtí matek by mohlo být odvrácených pouze tím, že by se zlepšil přístup těhotných žen a matek po porodu ke kvalitnějším zdravotnickým službám. Vzdálenost, nedostatek personálu, nevzdělanost, migrace a víra v tradiční léčitele situaci nezlepšuje. Čísla jen pomalu klesají, těšíme se každému zlepšení, ale stále více než 90 procent matek v této zemi rodí doma," komentuje situaci lékař Sisto, pracující s MAGNA v oblasti Terekeka.

Plán je samozřejmě toto vše změnit. Největším důvodem dlouhé občanské války bylo, že jih byl utlačovaný severem, který vyřadil Jižany z reálné politické moci a využíval bohatství (zejména ropné) na financování luxusního životního stylu elity v Chartúmu. Na ropu a příjmy z ní vláda sází budoucnost země. Ty tvoří majoritní vklad do státního rozpočtu, a loni téměř půl roku nebyl čerpán ani barel kvůli probíhající hádce se severem. Proto dělali maximum, aby se pokusil vybrat daně, vymyslet nové daně, cla, zrušily zvýhodnění humanitárních komodit jako léků, ale toto se nikdy nemohlo ani jen přiblížit k záplatování děr. Po dobu několika měsíců vládne platy nebyly zaplaceny a všechny formy sociální pomoci byly pozastaveny. Celá země trpěla akutním nedostatkem nafty, kterou překupníci začali pašovat z Ugandy za trojnásobné ceny a lidé byli nuceni stát hodiny a dny v řadách, pokud měli to štěstí a známosti získat co i malé množství.

Úřady jsou přetížené novými nařízeními, které se mění s měsíční pravidelností. Trh práce a podporu zaměstnání Jižních Súdánců se vláda snaží řešit neudělováním pracovních povolení pracovníkům z okolních zemí, speciálně ze sousední Ugandy, Keni a Etiopie, kteří stále tvoří většinu odborného personálu v zemi. Jižní Súdán bojuje s nedostatkem lidských zdrojů, protože téměř 80 procent obyvatel je analfabetů. Pracovníci z okolních zemí jsou pobouřeni, pro většinu z nich je tato diskriminace nepochopitelná. "Nemůžeme to akceptovat, já žiji v této části Súdánu již dvacet let, mou rodnou vesnici v Ugandě si sotva pamatuji, kromě studia v Kampale, jsem téměř celý život prožila zde, nyní jsme však nepohodlní. Ale kdo tu bude pracovat, to nevím," vysvětluje nám Jafna, mladá učitelka.

Jednoznačně, co vláda nedělá, je rozvoj vlastního průmyslu a pracovní síly. Během války bylo kuřecí maso dovážené z Brazílie, chladničky z Číny, cigarety z Keni, zelenina z Ugandy a léky z Indie. Necelý rok od nezávislosti je trh stále zaplaven levnými výrobky z Číny a okolních zemí, které diskvalifikují Jižní Súdán v konkurenci. Vláda představila svůj odvážný plán, kde ignoruje snahu o vstup do zóny volného obchodu Společenství Východní Afriky v blízkém a střednědobém horizontu. Rozhodla se, že zemědělství a ropa zachrání celý státní rozpočet a vynesou krajinu na piedestal Afriky. To samozřejmě vyžaduje silné vedení, plán a tvrdou práci. Namísto toho však vidíme na denním pořádku hádky, boj o moc a téměř žádnou koordinaci činností jednotlivých ministerstev. Byrokracie a další byrokracie je noční můrou, drobná i větší korupce jsou přítomny. Velmi mnoho slibů prezidenta Salva Kiira o stavbě nového ropovodu přes Keňu, nákupu nových letadel, vystavění nového hlavního města až po pořádání sportovních akcí jako African Footbal Cup, zvýšení platů státních zaměstnanců či plošné poskytnutí sazenic farmářům, zůstávají jen snem. Mezinárodní organizace poukazují na zhoršující se humanitární situaci, etnické nepokoje, zvyšující se počet vysídlených osob a uprchlíků na hranicích, alarmující epidemie spalniček, mnoha infekčních onemocnění, malárie, podvýživy jakož i neustálé porušování lidských práv. Vláda stále uznává, že násilí prováděny vojáky na civilním obyvatelstvu je nepřípustné, nechtějí být s ním spojováni, no v realitě však násilné konání vojáků přehlížejí. Kvůli kritice ve zprávě o porušování lidských práv se koncem roku 2012 dostaly do otevřeného konfliktu s OSN, když si otevřeně dovolili vysoce postaveného úředníka odvolat.

Po euforii z nezávislosti se třeba začít orientovat na reálnou situaci, v níž se nová země nachází a nezapomínat, že se stále jedná o jednu z největších humanitárních katastrof v historii. Ropné kohoutky jsou dnes zapnuté. To přináší množství nových peněz, které by měly oživit stagnující ekonomiku. První na programu je budování infrastruktury, zejména zavádění elektřiny. Bez elektřiny jsou průmysl a podnikání v podstatě mrtvé. Vláda urgentně musí změnit strategii přerozdělování příjmů, věnovat pozornost rozvoji přístupu ke vzdělání, zdravotnictví a rozvoji venkova. Zatím 40 procent státního rozpočtu jde na obranu a zjevné částky byly ztraceny během roku v korupčních skandálech. Otázkou stále zůstává, zda Jižní Súdán bude kopírovat severní politický model (bez práva šaría), kde malá elita ovládá všechno, nebo se vydá jiným směrem.

Vaše dary platí každý rok tisíce konzultací, ošetření a očkování.

Jak jsou vaše dary využity
100%
Vašeho daru pomáhá

Náš web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.

Rozumím